O škole

HISTORIE ZÁKLADNÍ ŠKOLY DOBRATICE

  • Založení a první počátky školy u nás podrobně popsal řídící učitel Jan Poloch, který dlouhá léta spravoval nejen školu, ale několik let i obec.
  • Až do roku 1852 ve zdejší obci školy nebylo. Dobratice, Bukovice a Šprochovice náležely k tzv. farní škole v Domaslavicích, která se připomíná už v druhé polovině 17. století – v r. 1679 a byla jedinou školou v celé farnosti. Do této školy docházely děti ze 12 dědin (Horní a Dolní Domaslavice, Kocurovice, Volovec, Zavadovice, Soběšovice, Pitrov, Horní a Dolní Tošanovice, Šprochovice, Dobratice a Bukovice.) V roce 1837 mělo do této školy docházet 280 chlapců a 242 děvčat, celkem tedy 522 dětí. Do školy však chodilo jen 81 chlapců a 53 děvčat, což byla jedna čtvrtina. Je přirozené, že z těchto vzdálených obcí, to je i z Dobratic a Bukovic docházelo do této školy velice málo dětí, ba možno říci, že žádné. V této době, tj. před r. 1850 nebyla povinná školní docházka. Někteří občané, kteří uměli číst a psát, chodili tehdy, zejména v zimním období, po chalupách, kde se sešlo několik dětí a učili je číst a psát. U nás to byl nějaký Carbol „na Pustkách“ a nějaká Marie Tošenovská, kteří takovým způsobem vyučovali naše děti. 
  • Na popud domaslavského faráře Filipa Habernala počátkem r. 1851 byla svolána úřední komise, která po vyšetření a prozkoumání poměrů ve zdejší obci navrhla, aby pro Dobratice, Bukovice a Šprochovice byla zřízena škola.
  • Na to dne 24. června 1851 povolilo místodržitelství v Opavě, aby pro výše uvedené obce byl ustanoven exponovaný učitel, který byl služebně podřízen tehdejšímu domaslavskému faráři Habernalovi. Byl to osvícený kněz a lidumil. S vyučováním však bylo započato až v roce 1852 a to v najaté chalupě u Carbola „ve stavku“ (dnes čp. 31 – E. Dybová).
  • Zpočátku chodilo do této školy asi 30 dětí. Umístění školy bylo prabídné. V jedné jizbě bydlel majitel, ve druhé byla učírna a v kuchyni bydlel učitel, nějaký Barabáš. Učil jen číst a psát, počítat velice málo. Později byla najata od panství dolnotošanovského chalupa pro školu. V této budově bylo vyučováno až do r.1855. Barabáš učil jen krátký čas a odešel pak na Morávku. Po něm vyučoval Jan Oborný až do r. 1854, od tohoto roku Josef Čvanda do r. 1857. Za něho v roce 1855 zakoupila obec na popud tehdejšího starosty Ondřeje Tvrdého od manželů Jana a Barbory Mecových zahradnický grunt čp. 46 s prostranným dřevěným selským stavením. Je to realita, na které stojí dnešní budova školy. Dřevěná chalupa se nacházela v místech, kde je dnes školní dvůr. V tomto stavení byla 1 větší místnost a pak menší světnice a kuchyň, která sloužila jako byt učitele. Vedle hlavního stavení byla ještě menší chalupa, ve které bydlel dřívější majitel na výměnku. 
  • 30. května 1855 zřídil bývalý domaslavský farář Ondřej Prutek, ještě jako farář bruzovský, fundaci pro zdejší školu. Tento neobyčejně vzdělaný a osvícený farář daroval ze svých úspor na tehdejší dobu značný obnos 580 zlatých. Úroky z 500 zlatých určil na vydržování učitele a úroky z 80 zlatých na školní otop. V této dřevěné škole bylo vyučováno od r. 1855 až do roku 1871, vystřídali se zde tito učitelé – Josef Čvanda od r. 1854 – 1857 a František Švehelka od r. 1857 až do r. 1872. Z původních 30 dětí v r. 1852 bylo v roce 1865 již 95 dětí. Proto se uvažovalo o postavení nové školy a to na popud tehdejšího starosty Josefa Tvrdého. Dne 14. května 1869 vyšel nový zákon, který nařizoval, aby škola byla zřízena všude tam, kde v obvodu 4 km je nejméně 40 dětí a obcím byla uložena povinnost, aby pro školy opatřily vhodné místnosti. Proto ještě v roce 1869 bylo započato s přípravami ke stavbě školní budovy. I s vlastní stavbou bylo započato v tomtéž roce. Byla to táž budova,která beze změny sloužila až do r. 1912. Vchod byl od kříže u cesty, nahoře byly 2 třídy a malý kabinet, dole pak byt pro nadučitele pozůstávající ze 2 světnic, kuchyně, komory a 1 světničky pro podučitele. Ke školní budově byl ve dvoře postaven chlév a záchody a chlévky dřevěné. Stavba byla prováděna v letech 1870 až 1871 a o krmáši v říjnu 1871 byla škola slavnostně posvěcena. Po Všech svatých, tedy v listopadu, bylo započato s vyučováním. Stavbu prováděl zednický mistr Jan Buchta a dozor měli starosta obce Josef Tvrdý a Pavel Carbol z Bukovic čp. 40. Stavba stála 33.000 zlatých. Císař František Josef I. přispěl na tuto školu částkou 600 zlatých. Postavením nové školní budovy dostalo se škole nových a na tehdejší dobu pěkných místností. Škola byla rozšířena na dvoutřídní a takovou zůstala až do roku 1912. V tomto roce byla školní budova přestavěna a rozšířena nákladem 32.600 K. Stavbu prováděl stavitel Antonín Bezděk z Frýdku. Byla přistavěna 1 velká třída, pod ní byt pro učitele (2 světnice, kuchyň, spíž), postaveno nové schodiště a záchody a pod bytem sklepy.
  • Jelikož léto v roce 1912 bylo deštivé, byla přestavba ukončena až v prosinci 1912, takže s vyučováním ve starých třídách bylo započato 11. prosince 1912. V nové třídě se pak začalo učit až po prázdninách v r. 1913. Jde o stávající školní budovu, která po dalším období je stále zlepšována, ať již zvyšováním počtu tříd na úkor bytového prostoru, tak i zlepšováním vybavenosti budovy.
  • Poznámka: v kronice popisuje p.řídící učitel Jan Poloch i učitelský sbor v jednotlivých letech, zde jsou uvedeni alespoň řídící učitelé působící na naší škole: kromě již dříve uvedených učitelů – Barabáše, Čvandy, Oborného, to byli: František Mol, Ferdinand Lhotský, Jan Poloch, Karel Chovanec, Karel Dvořák, Josef Kos, Alena Skurová a dnes Daniela Baumová.
  • Závěrem je třeba znova s povděkem vzpomenout těch, kteří kladli kdysi základy naší školy. Byli to především: již dříve uváděný osvícený kněz Filip Habernal, po něm bruzovský kněz, pak již domaslavský, Ondřej Prutek, který škole věnoval 580 zlatých. Ze zdejších občanů to byli – starosta obce Josef Tvrdý, starosta Šprochovic František Voznica.
  • Pěkně svůj zápis o škole ukončil řídící učitel Jan Poloch výzvou pro budoucí pokolení, aby dbali a pečovali o školu, která nám dává základy pro náš život. Vždyť škola bývá nejlepším pomníkem, který hlásá budoucím generacím, jaká byla pokolení minulá.
 
Aktuality